Bylo nebylo (aneb jak to vidíme my...)

 

Podzimní bilance 2014

Vždycky, když přemýšlím o tom, že poněkud zanedbávám tuto část našeho webu a nejsem schopný přesvědčit tety, že by mohly také přispět svou troškou do mlýna, říkám si, že je dobré psát ve chvíli, kdy máme po nějaké vydařené akci, aby se mezi řádky dala vyčíst aspoň troška optimismu :-) A to je právě teď! Včera jsme totiž zpívali v pražské Ryběnaruby, kde bylo moc krásně, dvojkoncert se Šantré proběhl v té nejlepší atmosféře a všichni jsme si to užili (včetně procházky k Olšanským hřbitovům pro zaparkované auto) :-)

I v letošním roce toho máme hodně za sebou! Začali jsme úspěšným vystoupením na jihočeském kole Porty ve Vlastiboři, ve kterém nás porotci nominovali do celonárodního semifinále v Řevnicích. Škoda je, že jihočeské kolo se potýká s klesajícím počtem zúčastněných, což nemá vliv jen na postupová kola, ale také díky tomu jezdí míň kamarádů, se kterými jsme byli zvyklí se právě zde setkávat. Bohužel nám náhlá indispozice neumožnila v Řevnicích nakonec vystoupit. Následovala vystoupení na nových místech v Rapšachu a na Táborském koktejlu, kam si nás Míra vybral na základě umístění na Portě. Moc pěkné místo, ta Pintovka! Pokračovaní sezóny bylo ve znamení staronových míst. Tradiční zpestření promocí VŠE je pro nás vždy výzvou zazpívat si v jiném prostředí než na klasickém koncertním nebo festivalovém pódiu. Letos jsme sice nebyli na Folkové růži, ale koncert v Rajském dvoře jindřichohradeckého minoritského kláštera se možná stane novou tradicí.. Festivalová sezóna pro nás začala noblesním koncertem s Pavlínou Jíšovou a spol. na dačické kostce cukru. Super parta, zvuk, místo a báječné publikum! Výborným pokračováním byl i festival Ve středu u brněnského Café práh (Vaňkovka), kam nás pozval Kosmi. Nikdy bych nevěřil, že je možné udělat takový festiválek téměř s rodinnou atmosférou uprostřed tak velkého města! Velmi si vážíme toho, že jsme mohli vystoupit i v letošním roce na Prázdninách v Telči, festivalu s neopakovatelnou atmosférou (to se nedá popsat, je třeba to zažít) pro diváky i účinkující! Po několika letech se nám podařilo navrátit k tradici a zahájit vernisáž výstavy Vláďi Noska na dačickém zámku, našeho kamaráda a autora bookletu debutového cd X-tetu.

Zpívání nad Nežárkou se letos potýkalo s velkou nepřízní počasí, které nás nakonec vyhnalo do sálku LDO místní ZUŠ. Aspoň jsme tak objevili výbornou klubovou scénu, která by možná stála za hřích (ve smyslu většího využití pro podobné akce). A z pohledu diváka je možné se zamyslet nad tím, kdy má možnost být vystupujícím tohoto formátu téměř nadosah. Ocitli jsme se totiž v jedinečné společnosti Iva Cicvárka s Ladou Šimíčkovou, skupiny Strunovrat, Hlubokého nedorozumění, Šantré a Jarretu, no a protože se nevidíme často, bylo třeba si to užít naplno, a tak se ještě dodatečně omlouvám majiteli nedalekého Bistra pod hradem, že se nám ani za svítání nechtělo domů.. Tradiční kaňkou festivalu je účast Hradečáků, kteří netvořili ani čtvrtinu ze všech zúčastněných. Že by počasí?.....

Podzim je skoro za námi a nás čeká ještě řada báječných koncertů v okolí Jindřichova Hradce, ale i ve velmi vzdálených krajinách naší země (Hrádek n. N., Dvůr Králové, Příbor). Moc se těšíme! I pro nás začínají adventně-vánoční koncerty letos nezvykle brzy, neboť již tuto sobotu (8. 11.) zahajujeme tradiční výstavu betlémů a plastiky v Muzeu jindřichohradecka. A tak koukněte na kalendář koncertů, vyberte si ten, který je vám nejblíž a přijďte pobejt..

Štěpán

 

Zpívání nad Nežárkou 2013

Náš ranně podzimní festiválek tvoří už tradičně pomyslnou tečku za letní festivalovou sezónou, kterou jsme si i letos krásně užili. Ať už jde o Ražický pražec (viz. níže) nebo Celonárodní finále PORTY v Řevnicích, které pro nás hodně znamenalo a rádi jsme se zase potkali se všemi kamarády, kteří Portu tvoří, i když "portovní" víkend byl pro nás ve znamení hlavně cestování, neboť jsme si mezi vstupy na Portě odskočili ještě zazpívat na promoce FM VŠE v J. Hradci, vynechat nemůžu Folkovou růži ani Prázdniny v Teči, bez kterých by prázdniny nebyly těmi pravými prázdninami..

Letošní Zpívání bylo již páté v pořadí a lze tedy mluvit o půlkulatém výročí. I to byl důvod, proč jsme se snažili tento ročník trošku vyšperkovat. Po dlouhých přípravách, které by se neobešly bez pomoci našich blízkých, zejména pak doslovného přiložení ruky k dílu, postavení střechy nad pódiem, přišla dlouho očekávaná sobota, která byla, k naší velké radosti, jediným slunečným dnem v týdnu. Protože stále zastáváme pravidlo, že jako pořádající skupina si všech pozvaných hostů vážíme, vystoupil X-tet jako první. Možná, že je na čase se nad tímto pravidlem zamyslet, protože po zkušenostech z některých festivalů již víme, že nás není mnoho (kdo se řídí tímto pravidlem), ale přeci jen nevím, jestli máme na vlastním festivalu vystupovat jako téměř nejvíce očekávaná hvězda.. Pokračování festiválku se nám podařilo vyladit do téměř folk-rocku, neboť druhou kapelou byla skupina YANTAR, která k nám dorazila z Břeclavi. Z Pelhřimova přijeli 4 ZDI, kteří stáli i u zrodu Zpívání. Svým vystoupením jistě pohladili nejedno srdíčko. Dalším oživením byli alternativní mostečtí ZDARR, kteří u nás byli právem podruhé a natěšené publikum určitě nezklamali. Také EPYDEMYE byla přitom, když Zpívání bylo v plenkách, a tak jsme moc rádi, že přijali pozvání i letos a slavili -pařili na pódiu jako o život.. Následovala tombola o CD zúčastněných kapel a malé překvapení pro všechny, kteří s přibývající tmou dokázali odolat klesající teplotě vzduchu: vokální kvartet manželů Dušana a Zuzky Vančurových s manžely Štruplovými přispěl svou troškou do mlýna. Závěr festivalového večera patřil brněnské BOKOMAŘE, která chvátala z předchozího koncertu a snad nevadí, že i organizátory festivalu zaujala natolik, že jsme končili o půlhoďky později.. Pátý ročník se jistě povedl a velkou chybu udělal ten, kdo mezi nás nedorazil!

Po každém ročníku festiválku přichází bilancování, snaha poučit se z chyb, najít vše, co se dá příště vylepšit. Troufám si říct, že jsme nic nezanedbali a festival byl dobře připravený. A to i přesto, že zájem sponzorů ubývá a ani vstupné, které je vzhledem k nabízenému množství muziky na nejnižší možné hranici, nestačí na pokrytí nákladů. Musíme tedy uspořádat celý festival s minimálními prostředky. Stejně se jednalo opět o ročník, který byl pro nás ztrátový. Velkým plusem byla určitě báječná atmosféra a většina návštěvníků z různých koutů naší země. Hradečáků však bylo méně, než prstů. A tak milí Hradečáci, až mi bude někdo z vás říkat, že se v Hradci nic neděje, nechtějte slyšet mou odpověď.. Všechny tyto faktory ovlivňují rozhodování, zda bude další ročník Zpívání. Neumím na to v tuto chvíli odpovědět.. Avšak i přesto mám z letošního ročníku pocit povedené akce! Chtěl bych poděkovat všem, kdo přišli, přijeli: posluchačům, kapelám, našim blízkým, všem těm, kdo nás podpořili ať už finančně nebo s propagací či vlastním přičiněním. A také děkuji všem těm, kdo nás klepli přes prsty u natažené ruky s prosbou o pomoc či nechali svou ruku zavřenou v pěst - dobrá zkušenost! :-)

Štěpán

 

Ražický pražec, 1. června 2013

Musím se přiznat, že když jsem dnes chystal auto na cestu do Ražic, měl jsem smíšené pocity.. Už několikátý den je zima, nelze říct, že prší, neboť leje jako z konve, zkrátka vyloženě ideální festivalové počasí.. Jediné pozitivní v tu chvíli bylo to, že se zase uvidíme s "tetama". Po příjezdu do amfíku v Ražicích nebyla nálada o mnoho lepší, protože deštivé počasí ještě umocnil rozmočený, místy až blátivý povrch a pohled na mokré prázdné lavičky před pódiem také nebyl moc optimstický.. Vše se však změnilo při setkání s pořadateli, kteří byli všichni moc fajn, starali se o nás a bylo hned jasné, že jde o velmi bezvadnou, příjemnou akci, která má jen smůlu na počasí. Nádherný byl pro nás i zážitek na pódiu, před kterým se během našeho zpívání sešlo skvělé publikum. Byla radost zpívat právě pro vás! A tak jsme si to navzdory počasí všichni dost užili! Budeme na vás moc rádi vzpomínat! Chybu udělal ten, kdo do Ražic nedorazil.. Snad jsme se neviděli naposledy..

Štěpán

 

Oblastní kolo Porty v Sezimově Ústí, 11. května 2013

pro nás bylo vyjímečným zážitkem, neboť jsme zaznamenali neuvěřitelný úspěch a to i přesto, že za sebou máme pauzu, která byla způsobena radostnou událostí nejen v životě X-tetu, ale zejména pak v životě Leničky, které se 15. února narodil Damian, první X-tetě.. :-) V Sezimově Ústí jsme si vyzpívali 3. místo v diváckém hlasování, zvláštní cenu Táborského kokteilu (festival) a 1. místo v interpretační soutěži s postupem do Českého národního finále Porty v Řevnicích.

Štěpán

 

Advent 2012

Blíží se konec adventu, Vánoce jsou doslova za dveřmi a my za sebou máme šňůru adventních koncertů, při kterých jsme se mnohdy podívali i na úplně nová místa. Tentokrát jsme začínali vystoupením na Otevřeném dvoře Proutku v Plasné u Jindřichova Hradce (sobota 1. 12.), kde jsme mohli obdivovat výrobky a umění nejen chráněných dílen. V neděli nás čekalo velmi příjemné setkání s milým publikem v Rudolfově, kde byl náš koncert spojený se křtem kalendáře chráněné dílny Nazaret z Borovan.  Slibuji, že příště třeba splníme i přání posluchačů a jako přídavek zopakujeme celý koncert. :-) Vystoupení na Náměstí Přemysla Otakara II. v Českých Budějovicích u příležitosti Budějovického adventu (úterý 4.12.) pro nás bylo letos hezkým překvapením tím spíš, když se pod pódiem objevily i známé tváře a vydržely celý koncert zpívat s námi. Děkujeme! Navzdory počasí nám bylo opravdu příjemně.. Samotnou kapitolou mezi adventními koncerty je pro nás již tradiční koncert v kapli Nanebevzetí Panny Marie v minoritském klášteře v Jindřichově Hradci (sobota 8. 12.). "Doma" nevystupujeme často, možná proto abychom se "nepřejedli"..:-) Nicméně je pro nás tento koncert vždycky takovým shrnutím či bilancováním nad uplynulým rokem. Jsme rádi za to, že si k nám vždy najdou cestu naši dobří známí -pravidelní návštěvníci koncertu, ale máme také radost z každé nové tváře, kterou můžeme na vystoupení přivítat. A tak jako každý rok zazněly písně, jejichž slova i melodii musí znát už úplně každý, kdo si nás rád poslechne, ale i zbrusu nové, abychom naše "domácí" také něčím překvapili. A snad to i vyšlo! Příjemná atmosféra a perfektní publikum je pro nás vždycky tou nejlepší motivací a zároveň odměnou i smyslem celého X-tetího bytí! Bylo s vámi, jako každý rok, bezvadně.. Neděle byla ve znamení nepříjemného mrazení a to doslova. Už při odpoledním koncertu na Náměstí Míru v Jindřichově Hradci nám pěkně zalézalo za nehty a hlasivky nám dávaly najevo, že takhle to tedy dlouho nepůjde. Ale máme radost z toho, že jsme mohli přispět svou troškou do mlýna jindřichohradeckého adventu. Kaple v Nové Olešné je zcela jistě nevytápěná, ale naštěstí posluchačů bylo tolik, že stačili vytápět celý prostor nejen svým dechem, ale určitě i naladění na stejné vlně přispělo nakonec ke hřejivé pohodě koncertu. A kdo přeci jen potřeboval i to materiální topivo, mohl vše dohnat po koncertu v místní hospůdce u teplého punče nebo svařáku. Poslední koncerty letošního adventu jsme prožili v Hrádku nad Nisou a v Chrastavě (14. - 15. 12.). Na začátku koncertu v Hrádku proběhla vernisáž výstavy vánočních stromků, která byla, jak se později ukázalo, soutěžní. V chrámu Pokoje bylo opravdu mile a tak jsme se poprvé představili i publiku v Libereckém kraji. Nezapomenutelné pro nás bylo i přijetí pořadatelů z Brány Trojzemí, kteří nám poskytli báječné zázemí - měli jsme se jako v bavlnce. Nádherný gotický prostor kostela v Chrastavě nám poskytl přirozené prostředí, které sice tentokrát nebyla šance zadýchat, ale pohled do usměvavých a dokonce i zpívajících diváků byl pro nás hřejivým zážitkem. Máme velkou radost z toho, že si cestu k našim fanouškům našlo i debutové CD Jen pár dní... a vy jste se tak rozhodli si nás vzít i domů. Snad vám tak budeme dělat jenom samou radost. A kdo nás ještě nemáte dost a chcete si s námi třeba i zanotovat, přijďte na některý z našich Tříkrálových koncertů: Ten první bude ve čtvrtek 3. 1. v Českém rozhlase v Českých Budějovicích od 19:00 h a protože půjde o veřejné natáčení koncertu, je třeba přijít včas :-) a druhý koncert bude v neděli 6. 1. v pražském klubu Carpe Diem, kde vystoupíme od 20:00 h společně s kapelou Sekvoj.

Štěpán

 

 

Mohelnický dostavník 2012

Když jsme se v pátek 31. 8. vydávali na cestu do Mohelnice, neměli jsme ani tušení, jak krásný závěr prázdnin nás čeká! Ne, že bych na Dostavníku ještě nebyl, ale poprvé jsme měli šanci poznat tento nádherný festiválek v režii Pavla Aligátora Nenkovského a jeho týmu z pohledu z jeviště. Snad nám všichni účastníci prominou, že jsme jim sebou přivezli takovou hromadu vody, která padala až v nadměrné míře do ranních sobotních hodin. Třeba to nebyla úplně naše vina :-), ale vím, že v Hradci pršelo už od rána, zatímco v Mohelnici začalo až s naším příjezdem (tedy my jsme celou cestu stěrače nevypnuli, ale v Mohelnici prý nebyly do našeho příjezdu ani potřeba). Nicméně ani přívaly vod nezkazily tu správnou festivalovou atmosféru. Po rychlém ubytování v autokempu, jsme se přemístili do nedalekých Loštic, kde nás čekalo velmi milé přivítání P. Pavlem a jeho přáteli. Večer jsme zde totiž měli akustický koncert v místním chrámu sv. Prokopa. Možná nejen nás překvapila hojná účast posluchačů. Během několika prvních písní se celým kostelem rozšířila nádherná atmosféra, ve které čas plynul tak rychle, že jsme ani my nevěřili, že poslední píseň v playlistu by měla být opravdu tou poslední.. Pohostinnost a otevřená náruč, které nás čekaly na loštické faře, pak dokonale zahnaly nemilé počasí a my jsme se později velmi neradi loučili a přesouvali do kempu (přesun byl skutečně pomalý, neboť s tak plnými žaludky, by rychlejší pohyb mohl znamenat těžké ublížení na zdraví :-)) V Mohelnici jsme ještě mrkli na dění na obou scénách, abychom se příjemně unavení zavrtali do spacáků a nechali se ukolébat  k spánku stále znějícím zpěvem z nedaleké hospůdky. Když jsem ráno otevřel oči, zjistil jsem, že zpěv z hospůdky ještě neustal.. Byl nejvyšší čas najít nějakou snídani! Počasí se umoudřilo, k hlavní scéně se pomalu trousili první posluchači, i když během dne se toto hemžení měnilo spíše v přívaly dalších a dalších návštěvníků.. Bylo fajn, potkávat se se  spoustou milých lidí, mezi kterými se objevovalo i mnoho známých tváří, kamarádů, muzikantů... My jsme si nakrátko odskočili do Olomouce, neboť toto krásné město se nám nepodaří navštívit při běžném jednodenním výletu, abychom se vrátili na Dostavník a nenávratně tak prosákli tou pravou festivalovou atmosférou... A tak jsme poslouchali, povídali, jedli, pili, courali mezi scénami, drbali muzikanty co právě hrají, i ty, co nehrají, jak už to tak na festivalu chodí.. :-) až konečně došla řada taky na nás a my jsme se noční tmou přesunuli na Duhovou scénu, kde nás čekalo milé překvapení nejen v osobě moderátora Pepy Sandy Noska, ale především v nečekaně prodlouženém čase hraní... Jsme moc rádi, že tak jako jsme se bavili my na pódiu, se snad bavili i všichni pod ním a společně jsme si tak doslova a do písmene (nebo noty, zvuku.. jak kdo chcete) užívali ty společné chvíle! Bylo to super! Všem, kdo jste tam byli, moc děkujeme, byli jste úžasní! Jít potom spát opravdu nešlo. Ta energie musí aspoň trochu vyšumět.. A tak jsme se jí snažili trochu schladit nějakým tím mokem, vymluvit klábosením, abychom se nad ránem alespoň na chvilku uložili do vodorovné polohy. Milý Aligátore, umíme si trošku představit,kolik úsilí musí stát uspořádání takového festivalu. Ten náš je ve srovnání s Mohelníkem (jak řikají naše tety) jen malým střípkem. Ale o to více obdivuji, že je možné i tak velkou akci uspořádat v milém, příjemném prostředí, které je doslova prošpikováno vstřícnou, pohodovou a kamarádskou atmosférou. Za ty tři dny "v dostavníku" jsem nepotkal nikoho, kdo by mi nějak pokazil ten pocit sounáležitosti, radosti a kamarádství (no, upřímně jsem ho ani nehledal a věřím, že tam ani nebyl). A tak nezbývá než Dostavníku popřát, aby Tě, Aligátore, neopouštěli síly, chuť, zdraví, všichni Ti lidičkové, kteří tvoří pořadatelský tým a dařilo se tak ještě uspořádat mnoho dalších ročníků, které budou plné milých setkání. A snad můžeme doufat, že i my se s vámi všemi budeme moci v Mohelnici potkat. Děkujeme!

Štěpán

 

 

Červenec jsme završili prázdninově

Dnes je 29. července 2012 a my jsme před chviličkou dorazili z Prázdnin v Telči. Bylo tam skutečně nádherně, prázdninově... Přijeli jsme do prázdninového města v neuvěřitelné průtrži mračen, které hrdě čelila před námi hrající skupina Veget. Ta parádně rozproudila diváky nacpané společně se sympatickými muzikanty v podloubí domů telčského náměstí. Zatímco si zvukaři snažili vlastním dechem vysušit aparaturu, odehráli Vegeti celou část svého vystoupení akusticky a myslím si, že to byl fakt prima veget. My jsme měli to štěstí, že naše staré dobré slunce se umoudřilo, zahnalo mraky a mohli jsme tak využít kocouří pódium i s aparaturou. Co dodat, vy kteří jste s námi pobyli další hodinku, jste byli úžasní. Děkujeme vám za vytvoření krásné atmosféry, ve které se moc hezky zpívalo a ani se nám nechtělo tu prázdninovou pohodu přerušit a ukončit..  Nakonec si jí můžete zpětně vychutnat na záznamu, který najdete na stránkách Prázdnin v Telči. Pro nás to bylo krásné zakončení první poloviny prázdnin, i když ty v Telči vlastně teprve začínají. A tak se tam třeba ještě potkáme...

Během července za sebou také máme Folkovou růži, která se nakonec i přes veškeré předem avízované potíže uskutečnila a byla, doufáme že pro všechny zúčastěné, krásně stráveným časem. My jsme měli tu čest již podruhé festival zahajovat a velmi si vážíme milého publika, které přišlo při prvních tónech našeho vystoupení a hlavně vydrželo i pod pláštěnkami a deštníky až do konce. Občas jsme měli pocit, že tlukot deště je silnější. než náš zpěv a nějak se nám nedařilo změnit jeho rytmus.. :-) No, a když už jsme u deště, tak toho jsme si asi nejvíc užili na festiválku v Mnichu, kde byli za hrdiny nejen všichni zúčastnění muzikanti, ale i diváci, neboť zůstali i v průtrži mračen, kdy jsem chvíli uvažoval, jestli je přes dešťovou clonu vůbec vidět na pódium. Smeknout musíme i před pořadateli, kteří dokázali během hraní postavit několik velkých stanů pro diváky a čelili i dešti vymetáním vody z pódia. Ale ani déšť nepokazil na žádném z červencových festivalů tu atmosféru, která je nasáklá nejen dobrou muzikou, ale hlavně všemi těmi lidičkami, kteří se zde scházejí, potkávají a se kterými je tak hezky... A tak hurá do srpna, uvidíme, co nám přinese... :-)

Štěpán

 

Autorská Porta 2012

Navážu alespoň krátce na předchozí článek, protože by nejspíš byla i škoda nechat zprávu o autorské Portě nedokončenou. I když vy, co na naše stránky zavítáte pravidelně, jistě už výsledek znáte. Na Portu jsme vyrazili ve čtvrtek 14. 6. odpoledne, ale protože cesta je dlouhá a jak bývá naší dobrou tradicí, ještě jsme si jí zpříjemnili zastavením v nejrůznějších občerstvovadlech :-), dorazili jsme do Ústí až v nočních hodinách. Po zaregistrování ve štábu a pozdravení se s "Porťáky", chtěly tety, po dlouhém sezení v autě, juknout do "historického" centra města. Nevím, zda je tahle procházka potěšila, každopádně se se nakonec shodly, že tak jako máme v naší zemi skanzeny lidové architektury, bude možná jednou z Ústí skanzen totalitní kultury. A tak naše poslední čtvrteční cesta vedla na vysokoškolskou kolej, která nám poskytla střechu nad hlavou. Po velmi příjemném pátečním dopoledni, kdy jsme objevovali s velkým zájmem kvalitu nejrůznějších kavárenských a restauračních zařízení nás konečně čekalo semifinále, které se odehrávalo na zámečku Větruše, tyčícím se nad městem. Byli jsme zde ve velmi milé společnosti zejména písničkářů a dvojic. Někteří se možná v budoucnu objeví i na našem Zpívání..Tety také překonaly jízdu lanovkou, která vás na Větruši dopraví přímo z OC Fórum. Čas ubíhal tak rychle, že jsme ani nezvládli mrknout na druhou semifinálovou scénu a museli jsme na vyhlášení, kde nás čekalo velké překvapení. Výkladní figurína postoupila mezi deset finalistů z celé republiky!! A tak moc děkujeme Mildo a Ilono a vlastně i vám oběma patří velká gratulace! Napsali jste úžasnou písničku! (a to nepíšu o tom, jak dobře se nám zpívá a jak nám přirostla k srdci..) Finále probíhalo na Lidickém náměstí, kde bylo milé publikum a my jsme si mohli užít tu příjemnou a nabitou atmosféru hned jako první soutěžící! No, a protože kolem náměstí je několik hospůdek a kaváren se zahrádkami..... (ale neunikla nám ani jedna písnička :-)            K neoficiálnímu vyhlášení výsledků finále došlo až po 23. hodině a nás potěšilo, že jsme s figurínou skončili na pěkném pátém místě. (Tedy, abych uvedl vše na pravou míru, vyhlášena byla první čtyři místa, ale protože se objevilo v porotě pár známých tváři, vytáhli jsme z nich další pořadí....) Po sobotním recitálku, kde jinde, než na naší oblíbené Větruši (mimochodem moc krásná a příjemná restaurace :-D),  jsme ještě prohodili několik slov s kamarády muzikanty, vzájemně se podpořili při vystoupení, nasákli ještě trochu té festivalové atmosféry a po další cestě lanovkou jsme se vydali horkým dnem a horkým ořem k domovu. Máme za sebou další náročný víkend, který za to ale stál! Vždycky je fajn, potkat se s milými lidmi, kde nikdo nic nehrotí a všichni si užívají příjemnou a kamarádskou atmosféru. Jo, a Mildo, už máš pro nás další písničku? :-)

Ještě bych chtěl jenom krátce zmínit naší účast v hitparádě rádia Proglas KOLEM SE TOČ! Pokud totiž dobře počítám, dovršili jsme právě 18. týden, který je nejspíš tím posledním, protože podle pravidel můžou být do hitparády od jedné skupiny nasazeny celkem tři písničky (To já, ó Pane můj; Hřmí, Jordán hřmí; Apoštolská), každá maximálně na šest týdnů. Pak kapela automaticky uvolňuje místo dalším.. A tak moc děkujeme za tuto šanci a hlavně všem, kteří pro nás hlasovali, za vaše hlasy! Bylo moc fajn, že jste si s námi zazpívali písničky z hitparády i na recitálku na Větruši. Jsme rádi, že vám tak děláme radost a vy nám tím děláte radost a tak to má na světě být... :-)

Štěpán

 

Jaro 2012

Jak se tak na to dívám, už dlouho jsem nic nepřipsal.. Ani žádná teta, a tak to zbývá zase na mě. A přitom se za tu dobu událo takových věcí! Pokud to vezmeme po pořádku, tak po skončení letních festivalů následovalo naše, v pořadí již třetí, Zpívání nad Nežárkou. Snad se povedlo! Pokřtili jsme zde naše cd, přijeli i Maškovi (vydavatelé) a kmotrem byla Jitka Vrbová, která slavnostně zakončila celý festiválek. A v hospůdce Na Nežárce jsme vydrželi téměř do kuropění za velmi silné podpory hlavně mosteckého Zdarru.. :-) Před adventem jsme konečně stihli dokončit pár písniček, a tak světlo světa spatřily, tedy spíše uši posluchačů poprvé uslyšely, Domov na zemi, Saxana, Nedohraná a také Výkladní figurína, kterou nám s textem Ilony Smrčkové věnoval Milda Vokáč. Po adventních koncertech, kterých letos bylo o něco míň, ale zase byly s větším rozjezdem (Mariánské Lázně, Odolena Voda), a v Hradci přišlo nebývale hodně lidí, což nás zavedlo k myšlence, že naší oblíbenou kapli by bylo třeba zvětšit :-D, jsme měli chvíli čas přichystat se na jarní sezónu. Začátkem března nás čekalo semifinále Notování a krátce na to oblastní kolo Porty, kde jsme Výkladní figuríně nebo možná spíše s Výkladní figurínou vyzpívali postup do autorské mezinárodní Porty v Ústí nad Labem! A tak doufáme, že se v této naději rozjede celá sezóna a uvidíme se na hodně koncertech a festivalech, které nám snad vydrží!!!... :-)

Štěpán

 

14. - 16. 7. 2011 FOLKOVÁ RŮŽE

Nedá mi to, abych se aspoň krátce neohlédl za letošní Folkovou růží. Tentokrát jsme si jí užili plnými doušky. Bylo krásné již na předvečeru "bez škatulek" u Langrů vidět ty známé tváře, se kterými se setkáváme aspoň jednou za rok právě v tomto čase.. Dalo by se říct, že letošní škatulky v režii Pavla Jarčevského byly vlastně takovou ochutnávkou toho, co místní gymnázium nabízí.. A tak se po vystoupení dua Jen tak tak, představili posluchačům Kamila Horáková, jejíž vystoupení hezky pohladilo, a Štěpán Piller, při jehož části večera začalo jako snad už obvykle pršet a všichni se tedy přesunuli do průjezdu, kde jsme se museli více semknout a večer pak probíhal doslova v těsném kontaktu (občas jsme možná někomu šlápli na nohu) s posluchači. Ve čtvrtek však už ani nekáplo a tak to vydrželo celý festival. My jsme zahajovali na malé scéně, tedy vlastně jsme byli první, kdo na festivalu vůbec hrál a tak jsme také měli tu čest, jako první z účinkujících gratulovat Folkové růži k plnoletosti! Malá scéna vůbec letos nabízela po všechny tři dny velmi pěkný výběr kapel, z nichž některé uslyšíte i na Zpívání nad Nežárkou. No, zkrátka to bylo tak, že člověk měl málem strach si i odskočit nebo jít něco zakousnout, aby nepřišel o nějakou pěknou písničku.. Ve čtvrtek jsem se nedostal na hlavní scénu, ale o to více jsem si jí užil v pátek. Byl jsem hodně zvědavý na Spirituál kvintet, který překvapil nejen novou zpěvačkou, ale mě velmi mile i tím, že sáhl i do repertoáru z dob, kdy mnozí současní členové v kapele ještě nebyli. Vydržíme s X-tetem hrát padesát let? :-) Sobota přinesla i pro nás jedno velké překvapení! Když mě Milda Vokáč krátce po poledni oslovil, jestli bychom nechtěli zahájit hlavní scénu, nedokázal jsem skrýt rozpaky.. Tety přijely ze svých chat a domovů a v osm večer se nesl z arkád na třetím nádvoří X-tetí zpěv. Snad byl milým překvapením i pro posluchače! Letošní Folková růže na mne dýchala až neuvěřitelně pohodovou atmosférou, snad to je jejím krásným věkem nebo tím, že je to opravdu nejhezčí festival na světě. Každopádně mi nezbývá než popřát, aby jí to vydrželo až do důchodu...

Štěpán

 

5. 3. 2011 Koncert s podtitulem "Pomozte nám vydat CD", Jindřichův Hradec

- na koncertu s podtitulem: "Pomozte nám vydat cd", který se konal 5. 3. v Jindřichově Hradci, se vybralo 10.066 Kč. Všem zúčastněným i těm, kteří přispěli, ale na koncert nemohli přijít, moc děkujeme!

- Případným sponzorům můžeme nabídnout darovací smlouvu nebo se domluvit na uvedení loga přímo na bookletu cd...

 

25. 11. 2010 FOLKOVÁ JÍŠKA Pavlíny Jíšové

Na tento den budeme asi dlouho moc rádi vzpomínat! Musíme si přiznat, že jsme byli "mírně" nervózní, neboť v rozhlase netočíme právě každý den.. :-) A tak jsme se snažili po příjezdu do Českých Budějovic naší nervozitu zmírnit posezením v rozhlasové kavárně. Odtud to už je pouze pár kroků do studiového sálu, kde se později odehrával celý koncert skupiny Ve dvou, která překvapivě přijela ve čtyřech, i naší maličkosti. Začali jsme zvukovou zkouškou, která proběhla ve velmi příjemné atmosféře zejména díky všem technikům a pánům zvukařům, kteří se nám snažili udělat pomyšlení! Čas mezi zvukovkou a koncertem jsme vyplnili rozezpíváním v činoherním studiu, kde nás potkalo nevšední překvapení, protože při odchodu ze studia jsme narazili na zamčené dveře a vypadalo to, že koncert strávíme sice v rozhlase, ale nejspíš v jiném sále.. :-) Naštěstí jsme se přes mobil spojili s Pavlínou, která nám poslala na pomoc dva vysvoboditele! Ve zcela zaplněném sále jsme pak zažili jeden z nejkrásnějších koncertů v životě X-tetu. Bylo moc příjemné zpívat takovému publiku! Pavlíně Jíšové chceme ještě jednou poděkovat nejen za pozvání, ale také za velmi milé přijetí a uvedení našeho vystoupení! Publiku za bezvadnou atmosféru a za vytleskání tří přídavků.. (I když ta vánoční fakt nebyla v plánu!) :-) Děkujeme také všem, kdo se podílejí na organizaci tohoto pořadu a přejeme Folkové jíšce ještě mnoho ročníků v tak příjemné atmosféře...

Štěpán

 

11. 9. Zpívání nad Nežárkou 2010

V rámci vysílání Jindřichohradeckého zpravodaje na TV Prima se objevil i vstup z našeho festiválku:

http://www.tv-vysocina.cz/index.php?page=2&datum=2010-07-16&vselect1=3720&jednotlive=1

 

29. 8. 2010 Benefiční koncert na pomoc postiženým povodní

V tuto srpnovou neděli jsme společně s rodinnou kapelou manželů Hejdových Petrovy klíče a Chrámovým sborem Adama Michny účinkovali na benefičním koncertu, jehož výtěžek byl věnován na pomoc postiženým srpnovými povodněmi, které zasáhly zejména severní část naší republiky. Koncert se konal ve velmi krásném prostředí kostela Nanebevzetí Panny Marie v Jindřichově Hradci (na poledníku) pod patronací pana probošta Václava Habarta a vybrala se při něm částka 22 968,-, která byla poukázána na povodňový účet města Hrádek nad Nisou. Všem, kdo jste přispěli z celého srdce děkujeme.

Štěpán

 

16. 7. 2010 FOLKOVÁ RŮŽE Jindřichův Hradec

Na TV Prima se ve vysílání Jindřichohradecké televize objevily záběry z Folkové růže, a že netušíte kdo je na nich.... :-)

http://www.tv-vysocina.cz/index.php?vselect1=3522&datum=2010-07-16+18%3A00%3A00&page=2&jednotlive=p%C5%99ehr%C3%A1t

 

10. 7. 2010 Kamenice nad Lipou

Venku je šílený pařák a my se scházíme, abychom po několika dnech volna zase zkusili, jestli jsme ještě nezapomněli zpívat. No, je pravda, že delší pauza a k tomu nejspíš i to velké vedro způsobili, že odpolední zkouška se táhla v mírné nervozitě. Ale konečně i to může být vysvětlitelné naším jménem kapely, protože na zkoušce jsme zkrátka byli jako jeden strejc a čtyři tetky! Po ledové kávě se však nervozita zmírnila a navečer jsme se vydali do Kamenice nad Lipou. Před zámkem k nám dorazili Bonsaiové, kteří se byli občerstvit v nějakém místním zařízení a na nádvoří nás již vítal usměvavý (jako vždy) Milda z Jen tak taků. Před sedmou hodinou se začali scházet i diváci a nádvoří, které bylo již celé ve stínu a jen zdi a sloupy zámku zde zafungovaly jako akumulátory vyhřívající celý prostor, se zvolna zaplňovalo. Bonsaiové to rozjeli a můžu jenom říct, že při každém setkání s nimi mám pocit, že slyším a vidím stále lepší a lepší kapelu. Před osmou hodinou jsme spustili svých pár spirituálů a přidali jsme i některé novinky z našeho repertoáru. Museli jsme se vyrovnat s nečekanými odposlechy, kterými nám byly protější zdi zámku, ale čas na pódiu utekl rychle a pak nás vystřídal Fernando Lopéz, kterému v podstatě propůjčili i většinu svého času Jen tak taci, kteří vystupovali společně s Fernandem v různých formacích. Po třech písničkách, které zahráli Jen tak taci sami, patřil zbytek večera přátelům ze Zimbabwe, kteří roztančili celé nádvoří. Byl krásný letní večer, plný nádherné muziky.... Už teď se těšíme na večírek u Langrů, kde se snad znovu s většinou našich přátel setkáme!

Štěpán

 

3. 6. 2010 Ohlédnutí za Notováním

Včera v noci, vlastně spíše dnes nad ránem, jsme se vrátili z finále Notování - písničkové soutěže v Praze. Pokud se ohlédnu za celým ročníkem tak, jak jsme ho stačili prožít my, určitě mi vyvstane úsměv na tváři. Na úvod však musím přiznat, že první cesta do Prahy na základní kolo Notování (leden 2010) až tak optimistická nebyla. Hlavním důvodem byly obavy. Není to tak trochu drzost, když se skupina z Jindřichova Hradce, ke všemu ještě skupina vokální, vrhne do soutěžení uprostřed Prahy? Zvláště, když o postupu rozhodují hlasy diváků? I přesto, že jsme oslovili všechny známé a kamarády, na které jsme si v Praze vzpomněli, bylo nám jasné, že "svých" fanoušků na Notování moc neuvidíme... Velkým plusem soutěže jsou však pravidla hlasování. Připomenu je pro ty, kteří jste na Notování nikdy nebyli: Každá soutěžící kapela hraje čtyři písně, o jejich postupu rozhodují diváci, kteří však musí hlasovat právě pro 8 písní. Je tak vlastně jasné, že musí dát hlasy nejen "své" kapele. Soutěžící nehlasují. Nicméně jsme se tedy vydali na cestu s tím, že poznáme nové prostředí, kamarády muzikanty a kdo ví, jak to bude dál... Velkým překvapením pro nás tedy bylo, když jsme se v základním kole umístili na druhém místě. Zabodovala tehdy hlavně písnička Štědryk, která se v konečném hlasování celého ročníku (200 písní) umístila na šestém místě :-) Rada Notování nás pak divokou kartou poslala do semifinále. V květnu se už jelo do Prahy o něco lépe. Věděli jsme, jak to na Notování funguje a také jsme už věděli, že nás čeká tým nadšených a bezvadných pořadatelů! Cestou na semifinále jsme si konečně užili i pražské dopravy, neboť polovinu z celkového času, který jsme strávili na cestě, jsme prožili v pražských ulicích :-) Nebyli jsme však jediní, protože většina účinkujících přijela těsně před začátkem večera. Všichni hráli bezvadně a nám bylo jasné, že půjde do tuhého. I v semifinále se však ukázala prozíravost Rady Notování, která všechny pražské semifinálové skupiny pozvala ne jeden večer a tím bylo tedy dané, že i počet fanoušků jednotlivých kapel by mohl být vyrovnaný :-) Výsledky semifinálového večera překvapili i samotné pořadatele! Dvě kapely totiž měli stejný počet hlasů a dělili se tedy společně o 1. - 2. místo. Byla to kapela Fajnbeat a my! Při včerejším finálovém večeru, kterým se Notování zároveň loučilo s klubem Kocour v divadle Gong, už nebylo, co řešit. Sešli se zde velmi dobří muzikanti a vlastně už asi nešlo ani tak o přesné umístění. Muzikou se rozezněl celý Kocour, škoda jen, že předsálí nehučelo muzikou tak, jako v předchozích kolech, ale spíše mělo kavárenský nádech. I přes snahy pořadatelů se nepodařilo návštěvníky v předsálí příliš přesvědčit o tom, že by měli být spíše posluchači... Nicméně celý večer běžel jako na drátkách a všichni hráli jako o život! Nakonec diváci rozhodli o pořadí kapel následovně: 5. X-tet (33), 4. Al Boss (34), 3. Petr a Jitka Šottovi (35), 2. Kámen úrazu (38) a 1. Fajnbeat (40). V závorkách jsem uvedl počet hlasů, který svědčí o tom, jak vyrovnané celé finále bylo. V závěru mi nezývá než poděkovat všem, kdo mají s Notováním co do činění. Skutečně se zde daří naplňovat myšlenka, že nejde ani tak o soutěžení, ale atmosféru, ve které celý večer pokaždé běží. My jsme měli vždy štěstí na dobrou partu, milé diváky. Samozřejmě patří i dík zvukařům, kteří byli výborní, Belmondovi, Bublině, Cimburovi, Kytce a vůbec všem, kdo stojí za pořádáním takové akce. Nezbývá mi, než popřát Notování a všem jeho tvůrcům, aby se i v novém prostředí dařilo a s každým rokem získavalo stále lepší chuť podobně, jako dobré víno....

Štěpán

 

21. 4. 2010 Klub Nanečisto, Lišov

Nevím, kolikrát do roka jezdím přes Lišov. A přiznám se, že teprve když se Jirka Krška z Rybníkářů ozval, jestli nechceme přijet zazpívat do klubu Nanečisto, začal jsem se zajímat o to, kde je vlastně v Lišově kulturák. Je pravda, že budova z osmdesátých let, která zjevně svůj původní účel již neplní na sto procent, není právě z těch nejvábnějších. Ale o to větší je překvapení, když vejdete do původního divadelního sálku, kde dnes sídlí klub Nanečisto. Příjemná, takřka domácí atmosféra, kterou ještě umocnili známé tváře z Porty a velmi příjemné publikum, které nám v první polovině koncertu dobře naladila skupina Jas v čele s Jirkou. Po krátké pauze se dá říct, že jsme nastoupili do rozjetého vlaku, který díky všem zúčastněným letěl tak, že jsme se najednou ocitli v hodině desáté a mně bylo jasné, že je na čase se pomalu loučit, zvlášť, když Vendulku čekali další den dvě písemky ve škole. Měli jsme sice takový nápad, že by snad petice podepsaná všemi diváky mohla odvrátit Vendulčino trápení..... - Vendulko, doufám, že jsi to zvládla i bez petice!! :-)) Strávili jsme zde velmi příjemný večer a tak nezbývá, než popřát kapelníkovi Rybníkářů vše nej k jeho kulatinám a věříme, že trocnovské Jihočeské zpívání se vydaří aspoň tak, jako jsme to vzali "nanečisto" v Lišově...

Štěpán

 

27. 3. 2010 KUNKURZ ZAHRADY 2010

Vždycky je radost vyrazit na místo, kde máte šanci se potkat se starými, ale i novými známými... Je pravdou, že když jede kapela, byť vokální, hrát na akci, která nese název "konkurz", vnáší to do vnitřních okruhů mírnou nejistotu a poněkud vyšší frekvenci srdečního tepu těsně a někdy ještě i při vystoupení! :-) Ale zase nás uklidňovalo to, že se celá akce pořádá v Divadle za plotem, které stojí v Praze - Bohnicích uprostřed areálu psychiatrické léčebny a že jsme tudíž ve velmi dobrých rukou... Jsem moc rád, že jsme na Konkurz vyrazili, nakonec jsme své rozrušení zvládli a vrátili se domů v plném počtu! Třeba oslovíme i některého z pořadatelů a objevíme se na nějakém z přicházejících festivalů.. A tak nám držte palce a sledujte stránky!! :-) Mimo jiné i www.casopisfolk.cz

Štěpán

 

6. 3. 2010 PORTA 2010, oblastní kolo v Soběslavi

Letošní Portu jsme si rozhodně nechtěli nechat ujít. Nejen kvůli loňskému úspěchu, ačkoli je dost možné, dokonce dost pravděpodobné, že jsme byli loňskými zážitky ovlivněni a poznamenáni, ale především kvůli atmosféře a lidem, kteří se okolo tohoto festivalu pohybují. Ať už mám na mysli pořadatelský tým nebo muzikanty osobně. I když jsme do DDM dorazili asi hodinu před začátkem na zvukovou zkoušku a naše vystoupení bylo stanoveno až na šestou hodinu večer, ihned jsme po odpoledním kafíčku a zákusku v místní cukrárně vyrazili poslouchat naší "špinavou konkurenci". :-)) Oproti loňskému roku jsme vydrželi poslouchat celou dobu (odhadem 6 hodin), až na drobné vyjímky s kamarády v předsálí. Při rozhodování to porota neměla lehké. Už jen vyslechnout 20 kapel různých žánrů, včetně death punk-folkové Vrámci možností, která minimálně překvapila celý sál, takže bylo o čem přemýšlet. Nám se nakonec dostalo "zvláštního ocenění poroty za nejlepší vokální výkon", ke kterému nám předsedkyně poroty Pavlína Jíšová nabídla účinkování ve svém pořadu "Folková jíška" v Českém rozhlase České Budějovice, což jsme samozřejmě neodmítli. ;-) Současně s rozhlasem bude pořad točit televize a tak nás v listopadu čeká spousta nových zážitků. Do semifinále postoupili českobudějovický Al Boss, až Luboš radostí rozbil sklenici (ale střepy přinášejí štěstí) a do finále se dostali vynikající Kekit a sqadra. Už teď se těšíme do Řevnic!

Magda

 

4. 3. 2010 Písek, vernisáž výstavy Juraje Hovorky a Vladimíra Noska

V posledních týdnech se toho semlelo tolik, že jsem ani nestihl reagovat na všechno, co má X-tet za sebou. A tak bych se alespoň rád pokusil vystihnout atmosféru vernisáže, na kterou nás přizval pan Vladimír Nosek. Na vernisáži pana Noska jsme nezpívali poprvé, ale musím říct, že vždy jeho pozvání rádi přijímáme, protože tušíme, že nás čeká milá společnost a zároveň se nám líbí jeho obrazy. Vernisáž v Písku však byla vyjímečná hned z několika důvodů. Tím nejdůležitějším byla určitě přítomnost druhého z vystavujících, pana Juraje Hovorky a celé jeho rodiny, kteří přijeli ze Slovenska, kde pan Hovorka většinu života žije, i když pochází z Moravy. Druhým důvodem rozhodně byla písecká Sladovna. Nádherné kulturní centrum, které je úžasně zrekonstruované a nabízí kromě zajímavých prostor také lákavé výstavy. A v neposlední řadě nesmím zapomenout na příjemnou atmosféru, kterou vytvořili návštěvníci vernisáže. Upřímně, na vernisážích nejsme na něco takého ani zvyklí. Všichni přítomní přijali naše vystoupení velmi srdečně a my věříme, že se do Písku ještě podíváme! A mimochodem, kdybyste náhodou v nejbližší době měli cestu přes Písek, nezapomeňte mrknout do Sladovny, hlavně pak do 4. patra... Stojí to za to!

Štěpán

 

Anketa týdeníku Sedmička o nejlepší kulturní událost roku 2009

V průběhu ledna a února probíhala v týdeníku Sedmička anketa o nejlepší kulturní událost roku 2009 v Jindřichově Hradci. Bylo zajímavé sledovat, jak se mění pořadí nominovaných akcí a hlavně počet hlasů, které jednotlivým "soutěžícím" přibývali. Mezi nominovanými byly divadelní hry Čert a Káča z vajbltrucu a Soudné sestry spolku Jablonský v čele s manžely Langrovými, výstava Erotické menu v galerii, kniha spisovatele Stanislava Berana Hliněné dny, expozice Leteckého muzea v Deštné, nově otevřené pokoje na zámku Červená Lhota a také náš festiválek Zpívání nad Nežárkou. Zpočátku jsme se radovali z úspěchu Zpívání nad Nežárkou, i když asi po třech týdnech hlasování nás všechny jednoznačně převálcovalo Letecké muzeum v Deštné, kterému tímto gratulujeme k prvnímu místu! Zpívání nad Nežárkou se tak nakonec umístilo na krásném druhém místě, čehož si nesmírně vážíme a je to také pro nás znamením, že má smysl v pořádání našeho podzimně laděného festiválku pokračovat...

Štěpán

 

7. 1. 2010 NOTOVÁNÍ Praha

Ve čtvrtek jsme se zúčastnili základního kola Notování, dříve Notování pod Vyšehradem. Po chvíli bloudění po Praze, které k takové cestě určitě patří, protože jak cestou říkala Vendulka, je potřeba nejdříve zabloudit, když chceme něco najít, jsme dorazili do divadla Gong, kde se o hodinu později v klubu Kocour všechno rozjelo. Mile nás překvapila příjemná atmosféra festiválku, za kterým stojí kapela Sekvoj a Karel Vidimský Cimbura.  Celý večer běžel jako po másle, jedna písnička střídala druhou. Po vystoupení všech šesti soutěžících mohli začít diváci hlasovat a po krátké přestávce vystoupili domácí Sekvojáci. Protože většina vystupujících byla z Prahy a okolí, stejně jako publikum, ani jsme neočekávali velký úspěch. Proto nás nakonec 2. místo v celkovém bodování a úspěch Štědryku, který obsadil 2. - 3. místo, velmi potěšilo. Hlavním smyslem celého večera ale určitě bylo setkání se všemi těmi lidičkami naladěnými na stejné notě. A tak snad zase někdy někde brzy naviděnou a hlavně naslyšenou... Celkové hodnocení ZDE.

Štěpán

 

16. 11. 2009 Borovany nezklamaly

Tak jsme zase po roce, na den přesně, vyrazili do Borovan. Vzpomínali jsme na to, jak jsme tam loni zpívali při otevírání nové knihovny a pak byl koncert v prostorách křížové chodby místního kláštera, kde jsme se setkali s velice milým publikem. Letos jsme byli pozváni chráněnou dílnou Nazaret, abychom zazpívali při prezentaci kalendáře na rok 2010, který si lidičkové z Nazaretu sami vyrábějí. (Mimochodem je nádherný!) Obdivuji každé takové místo, kde to přímo čiší umem a tvořivostí, zvláště, když se na výrobě podílejí lidé s různým handicapem. Sám pan ředitel Filip byl překvapen hojnou účastí! Nás lidé v Borovanech také nezklamali. Opět jsme se setkali se živým publikem, které se nechalo vtáhnout do zpívání, přidávalo se k nám, perfektně zvládlo simulaci vlaku... Je radost zpívat v takové atmosféře! Ještě větším překvapením pro nás byla Hanička, která přišla na několik písniček k nám na pódium a bez problémů se přidávala nejen ke zpěvu melodie, ale i vokálů. Jí bezesporu patří ten největší potlesk! Zkrátka v Borovanech bylo zase velmi milo a budeme rádi, když se sem někdy v budoucnu vrátíme. Lidičkám z Nazaretu přejeme hodně sil a nadšení do další práce a také co nejvíce příznivců, aby se jim práce dařila a mohla tak dál dělat radost všem, kteří se s jejich výrobky setkávají...

Štěpán

 

ZPÍVÁNÍ NAD NEŽÁRKOU – Ještě něco na srdci…

    Je úterý, konečně trocha času a dohnaný spánkový deficit mi dovoluje zamyslet se nad uplynulým víkendem. Kdybych to na vlastní kůži nezažila, nevěřila bych, co všechno za tím stojí a tím nemyslím jen práci fyzickou, ale také domýšlení do detailů. Velkou inspirací nám byly festivaly, kterých jsme za poslední rok objeli víc než dost. Ať už jsme si z nich vzali příklad nebo se snažili některých chyb vyvarovat. Abych se přiznala, když jsem v pátek už za tmy ležela v našem luxusním voze (jak tvrdila paní v autosalonu) značky Renault Espace, rok výroby 1992, na lešenářských trubkách nejméně dvakrát delších než náš Renda a bránila tak vysklení čelního skla, protože jak Štěpán potvrdil, na to nám náš festiválek rozhodně nevydělá, přemýšlela jsem, jestli mi to za to stojí.  V poslední chvíli to vypadalo, že naše půlroční plánování zhatí „nebeský zmocněnec pro záležitosti počasí“, ale i ten se nakonec umoudřil (snad proto, že celý večer držel nad akcí svůj vlastní deštníkJ). Nakonec jsem ale moc ráda, že jsme to nevzdali, protože všechno dobře dopadlo. Diváci přišli, kapely přijely a všichni vypadali spokojeně. I my. Festiválek proběhl tak, jak jsme si přáli – především v rodinném duchu a pohodě. Jediné, co mi stále leží na srdci, je poděkovat Vám všem. Všem, kteří jste nám pomohli a vůbec jste nemuseli. Postavili jste zastřešení nad pódiem, tahali zvukařskou techniku, uvařili a napekli, mrzli celý večer u vstupu, ráno jste pomohli všechno uklidit a přijeli jste zahrát. A Vám divákům, že jste přišli a přispěli Zpívání  nejen vstupným, ale především svou přítomností, protože my díky Vám víme, že to za to stálo!

Magda

 

Zpívání nad Nežárkou 2009 – odzpíváno...

Rád bych se s vámi podělil o pocity z podzimně laděného festiválku, který jsme si dovolili s kapelou uspořádat ve dvoře ZUŠ v Jindřichově Hradci v sobotu 12. 9. 2009.

Musím přiznat, že když jsme se rozhodovali něco podobného uskutečnit, vůbec jsme netušili, co všechno příprava takového malého festiválku obnáší. O to víc si dnes vážím všech pořadatelů, které jsem kdy potkal a nebo ještě potkám...

K velkému snížení optimismu pak dochází, když po půlročních přípravách vstáváte v den festivalu a z nebe se spouští proudy vod. Stavba zastřešení tedy probíhala již na mokrém pódiu. Nicméně se počasí umoudřilo (snad k tomu přispěla i naše tvrdohlavost, protože jsme chtěli, aby festival proběhl venku) a nakonec déšť ustal a festival mohl v klidu začít bez větších vad na kráse.

Jsem moc rád, že všechny kapely dorazily a zahrály (Bonsai č.3, Jen tak tak, Quanti Minoris, 4ZDI, Epy de Mye, X-tet). Hráli jste báječně a bylo moc fajn, že jsme spolu mohli strávit sobotu a s některými i část neděle. Díky!

Poděkovat bych chtěl i všem, kdo nám pomohli se zajištěním celého festiválku buď finančně nebo radou či vlastním přičiněním. Vaše pomoc pro nás byla velmi důležitá.

Doufám, že festiválek splnil to, co se od něj mohlo očekávat. Byl to nultý ročník a my víme, že všechno se dá vylepšovat.... Pokusíme se také co nejdříve zpracovat fotky, které umístíme na stránky naší kapely a na stránky festivalu.

Pro mne bylo příjemné potkat se nejen s kamarády muzikanty, ale vůbec se všemi, kdo k nám našli cestu. Pevně věřím, že se za rok (11. 9. 2010) u nás v Hradci zase sejdeme...

Už dnes se na vás těším!

Štěpán

 

3. 8. 2009 Slavnosti Trojmezí, Slavonice

Na pozvání přátel ze Slavonické renesanční společnosti jsme se v pondělí navečer vydali zazpívat nejprve na vernisáž výstavy obrazů Evy Holubové - Štolbové, která proběhla v Galerii na náměstí a večer nás pak čekal koncert v kostelíku sv. Jana Křtitele. Kostel je gotický a je pravda, že by si minimálně uvnitř již zasloužil rekonstrukci. Nicméně koncert v takovém prostředí byl i pro nás velmi příjemnou změnou: Odpočinuli jsme si od aparatury, kostelík svou velikostí působil útulně, navíc při svitu svíček (elektřina byla mimo provoz), jejichž světlo umocňovalo příjemnou atmosféru a také díky velkému počtu posluchačů, se kterými bylo milé si alespoň krátce popovídat po skončení koncertu, se zpívalo krásně a čas rychle ubíhal. Trochu nás mrzí, že jsme museli po koncertu brzy odjet, ale pracovní povinnosti nám některým nedovolily zůstat déle. A tak věříme, že jsme nebyli ve Slavonicích naposledy a můžeme se těšit na některé z příštích setkání...

Štěpán

 

25. 7. 2009 PORTA 2009, Ústí nad Labem

V sobotu jsme se po pozvání pořadatelů rozhodli rozjet směr Ústí n. L., od nás zatím snad nejdelší kus cesty, který jsme za zpíváním museli urazit. Vita s radostí prohlásila, že tady už vyjímečně byla, my ostatní, až na Štěpána, který má v tomhle kraji své kořeny, jsme objevili nové průmyslové město. Osobní pocity z architektury za moc nestály, ale každý se snaží něčím ohromit. Při hledání kulturního domu, kde sídlil štáb Porty, jsme byli nasměrováni průchodem v budově Krajského úřadu - bezesporu připomínajícího obří vanu. Když jsme se se Štěpánem objevili ve dveřích štábu, ozvalo se: "Hele, X-teti." Vzbudilo to v nás úsměv a dobrou náladu na celý den. I když samotné vystoupení na vedlejší scéně v hospodě kulturního domu (původně připravované venku, kvůli dešti však zavřené uvnitř) bylo samo o sobě úsměvné a nebo k pláči, podle toho, jak jste si to přebrali. U nás to naštěstí způsobilo jen a jen dobrou náladu. Scéna měla několik kategorií publika. Zvukař a moderátor, následující kapela a probouzející se trampíci u piva, vše o celkovém počtu cca 20 osob. Ale nám vystoupení hezky rychle uteklo a budiž nám k dobru, že kromě pár odchozích  se našlo i několik příchozích diváků, mezi nimi i Anička Roytová s Jirkou Vondráčkem. A hlavně jsme tu potkali přátele z Řevnic a za to Porta stojí ze všeho nejvíc!

Magda

 

15. 7. 2009 Předvečer Folkové růže aneb Večírek bez škatulek, Langrův dům, Jindřichův Hradec

Po dlouhé době jsme zase hráli "doma". A byli jsme moc rádi! Nejenže si odpočinulo autíčko, ale hlavně jsme se ocitli ve společnosti hradeckých muzikantů, publika, které přišlo v hojném počtu (100 - 150?) a  bylo nutné mu vysvětlit, že když bude tolik tleskat, uslyší méně muziky... :-) A i když přišel déšť, který nás vyhnal ze dvorečka do průjezdu, nenašel se snad nikdo, komu by to zkazilo náladu. Naopak! Kdy se stane kapele, aby při hraní šlapala divákům na nohy... :-)) Zkrátka byla to super akce, děkujeme všem, kteří stojí za jejím uspořádáním a už teď se těšíme na příští ročník...

Štěpán

 

11. 7. 2009 Folk na letním, Mariánské Údolí u Olomouce

A tak jsme zase vyrazili na dalekou cestu... Rádi jsme přijali pozvání přátel z Domina a vydali se do Mariánského Údolí. Po dlouhém období dešťů byla konečně slunečná sobota. Jízdu po národním tankodromu, oficiálně nazývaném D1, jsme museli příjemně zakončit v olomoucké restauraci ve výškové budově, odkud je mimochodem báječný výhled na Olomouc. Tedy, pokud vám nevadí obědvat v osmnáctém patře :-) Do Mariánského Údolí to už bylo, co by kamenem dohodil. Tady na nás čekali báječní pořadatelé, pěkný amfiteátr, Quack z Domina (Olomouc) a postupně přijížděli i další kamarádi muzikanti: Přátelé (Olomouc), Stráníci (Litvínov), Epy de Mye (Týn n. Vlt.), Marien (Pardubice)  a k večeru dorazili i Nezmaři (ČB). Celé odpoledne pohodově plynulo, jedna kapela střídala druhou, zvuk byl skvělý, publikum nemělo chybu a tak jediné, co nám připomínalo ubíhající čas bylo chladno, které přišlo se zapadajícím sluníčkem. Vím, že to píšu často, ale výhodou takových festiválků je blízkost lidí, kteří se jich zúčastní... A tak jsme stihli popovídat i o Portě, radostech i strastech našeho bytí na cestách a snad také rozdat trochu té radosti! Samozřejmě, že večer následoval i "session", který jsme ovšem, padající únavou, museli kolem půl jedné nedělní ukončit a vydat se na testování tlumičů směrem k domovu. Doufáme, že se zase brzy někde potkáme....

Štěpán

 

26. - 28. 6. 2009 PORTA 2009, Řevnice

Pro vás, kteří jste do Řevnic vůbec nepřijeli, ale i pro vás, kteří jste zde byli s námi, bych se chtěl alespoň krátce ohlédnout za víkendem prožitým v Řevnicích. Pro nás byla hlavním festivalovým dnem sobota. I přes nepřízeň počasí, kdy vody bylo víc, než by si člověk přál, jsme prožili krásné chvíle a pohlazení, kterých potkáte v dnešním světě už málo. Celým festivalem nás provázela příjemná atmosféra a setkávali jsme se jen se samými zajímavými a hlavně milými lidmi. My jsme vystupovali v sobotu krátce po poledni na semifinálové scéně, která byla na hřišti kousek pod samotným amfiteátrem. To bylo jediné, nad čím bych se možná pozastavil, protože jsem maličko postrádal smysl této scény, když ve stejné době hlavní scéna zela prázdnotou. Ale věřím, že pořadatelé měli celou dramaturgii dobře promyšlenou a musím před nimi jinak smeknout, protože jistě není vůbec jednoduché zajistit chod takového festivalu. Z vystoupení kapel na semifinálové scéně jsme měli dobrý pocit, byli jsme, jak už jsem řekl, v příjemné společnosti. Nechci zde však hodnotit vystoupení jednotlivých kapel. Pro mě je důležitý pocit, se kterým z festivalu odjíždím, pocit, který si z takového místa odnáším.. A ten byl výborný! Měli jsme možnost se zde potkat se spoustou dobrých muzikantů, slyšet dobrou muziku. Výhodou takového místa, jako jsou Řevnice, je, že si můžete vybrat, jestli budete sledovat vystoupení konkrétní kapely nebo se vydáte potěšit chuťové buňky. Konečně i tak, stále slyšíte hudbu z hlavní scény. Takže můžete udělat dobře sluchu, chuti a přitom ještě prohodit pár slov s někým.... koho jste právě potkali. :-) Areál jistě není největší, ale právě proto je hodně milý, útulný. Rozhodně jsme tu nepocítili nějaký pocit nerovných pozic. Byli jsme všichni na stejné lodi. Celý den pak vždy zakončilo posezení jak jinak, než s písničkou, kdy se ze všech přítomných stala vlastně jedna velká kapela..  Nemůžu zapomenout ani na kamarády z Tábornické unie, kteří dělali z blátivého kempu místo, kam jsme i my rádi vmáčkli svůj stan. A tak díky Kocoure i vy ostatní... Co víc říct? Kdo se chce zabývat nějakými nedostatky, měl by si uvědomit, že všude se najdou nějaké mouchy, ale proč z nich dělat velbloudy? :-) My jsme prožili víkend doslova nabitý milou muzikou, bezvadnými lidmi a víme, že se do Řevnic moc rádi vrátíme i příští rok a přejeme Portě, aby se držela dál této cesty....

Štěpán

 

6. 6. 2009 Festival Zvíkovecká kytička 2009, Zvíkovec u Zbirohu

Tak jsme vyrazili v sobotu do Zvíkovce, který jsme zatím, někteří, měli možnost poznat pouze jako jedno z míst při sjíždění Berounky. Tentokrát jsme se však octli uprostřed festivalu, připomínajícího nám svým způsobem myšlenku Festivalu porozumění... Celý festival je totiž pořádán ve prospěch Domova Zvíkovecká kytička pro "Kytičky" - dívky s mentálním postižením... Byla tu velmi příjemná atmosféra. Nezkazilo nám jí ani počasí, i když téměř celé odpoledne propršelo, takže náš oblíbený spirituál Dál, dál tou vodou nabyl poněkud jiný rozměr.. Potkali jsme tu také známé tváře z Padochova: Standu Haláčka, skupinu 3M a v závěru festivalu dorazil i Jirka Fryč se svým kolektivem. Bylo to odpoledne plné milých lidí, od pořadatelů až po prodejce, mezi nimi musíme vyzdvihnout Habichovi z Plzně, otce a syna, kteří zde měli svůj stánek s cukrovinkami a v závěru odpoledne doslova "tety" zalepili cukrovou vatou a navrch nám ještě přidali na cestu několik balení brambůrků... Konečně jsme našli toho pravého sponzora!! Nesmírně nás pak těší, že jsme oslovili svým vystoupením porotu a vyzpívali jsme si tak druhé místo, takže se už teď těšíme na příští ročník, Zvíkoveckou kytičku 2010!

Štěpán

 

23. 5. 2009 Festival STRUNA 2009, Olšina u Mnichova Hradiště

Už čtvrtý víkend jsme trávili v autě po třech hodinách cesty, načež tahle ještě patřila mezi ty kratší. Pomalu ale jistě se nás zmocňovala cestovní horečka a k tomu ještě další druhy onemocnění, přinejmenším smrkání a kašlání, i když Vita si vezla horečku opravdovou.

Kvůli zvukové zkoušce jsme vyjeli už v 9 hodin, ačkoli samotné naše vystoupení bylo až v podvečer. Menší zpoždění se stavěním zvukové techniky nám na náladě rozhodně nepřidalo a tak jsme se po rychlé zvukové zkoušce rozhodli neukazovat veřejnosti náš unavený obličej a odjeli jsme se naobědvat do vedlejší vsi, ačkoli jsme si byli jisti dobrou kuchyní místního pohostinství. Konec konců, věděli jsme, že o vše bude dobře postaráno a zajištěno. Na místě jsme zanechali našeho šestého, nejvíce nápadného člena kapely – fotografa a kritika (především našeho) – Milana.

U oběda se naštěstí naše cestovní horečka snížila na přívětivých 37º a tak jsme se  uvolnění a odpočinutí vrátili do Olšiny a pro jistotu jsme trochu té energie vyčerpali zkouškou hned u auta. Než jsme ji však stačili dokončit už nás pořadatelé volali z pódia (na naši obhajobu – měli jsme ještě cca 2 hodiny do našeho vystoupení), časy vystoupení se tedy drobátko posunuly a než jsme se stačili nadát, už jsme byli na pódiu. V tu chvíli spadl i zbytek únavy a my jsme si konečně mohli začít užívat rozbíhající se festival.

Vystoupení bylo příjemné bez ohledu na to, jak moc se černošské spirituály ve vokálním podání hodí na trampský festival. Všechny pochyby z nás spadly už při vřelém přivítání moderátora Edy Havránka, který ještě stačil po Vendulce pozdravovat profesorku Jindřichohradeckého gymplu, takže jsme se cítili prostě jako doma:-).

Vita si další kapely šla poslechnout do spacáku, aby zahnala neustupující nemoc a my ostatní jsme festival příjemně strávili střídavě pod pódiem, u piva nebo rozprávkami s novými přáteli, kteří připravili domácí a neopakovatelnou atmosféru festivalu Struna 2009.

Magda

 

18. 5. 2009 Festival porozumění 2009, Mnichov u Mariánských Lázní

Nedá mi to, abych vám nenapsal o úžasném zážitku, který nás potkal ve spojení s vystoupením v kostele sv. Petra a Pavla v Mnichově. Rádi jsme přijali pozvání na Festival porozumění. O co vlastně jde? Jedná o setkávání postižených lidí s lidmi bez handicapu. - Stručně řečeno... Ve skutečnosti má tento festival nesmírně hlubokou myšlenku. Shodli jsme se s celou kapelou, že už dlouho jsme se nesetkali s tak milou atmosférou, ve které se bezvadně zpívalo, i přesto, že v kostele nebylo nejtepleji. Celému festivalu "šéfují" lidé, se kterými bylo velmi příjemně po celou dobu našeho bytí v Mnichově. Měli jsme tu čest, že jsme vlastně vystupovali hned v úvodu festivalu, který trvá celý týden a zahrnuje i nejrůznější další činnosti (výtvarnou dílnu, dramatickou dílnu...).

Strávili jsme sice téměř deset hodin v autě, ale to se jednoznačně vyplatilo! Celá atmosféra koncertu, ústavu v Mnichově, se nedá popsat. Odjížděli jsme z Mnichova velice příjemně naladění, nabití energií... Nemá cenu se dlouze rozepisovat, protože se síla tohoto zážitku nedá popsat. To se musí zažít!  Děkujeme.

Štěpán

 

19. 3. 2009 Folkování nad Lucernou Pelhřimov

Původně prosincové vystoupení bylo odloženo kvůli menším problémům s vyspělou moderní technologií, s Šestetem jsme se tedy nepotkali (snad někdy příště), ochuzeni jsme ale rozhodně nebyli.

Když jsme se ve čtvrtek konečně všichni sjeli z různých koutů jižních Čech a poskládali se do kapelového (nebo spíše kapelníkova) vozu, což se samozřejmě neobešlo bez komplikací – nejdříve nám na nerezivějícím autě upadl plech v podvozku – pravděpodobně urezl:-) a cestou do Pelhřimova praskla hadička na vodu, takže jsme celou cestu vařili (nepočítám dobu strávenou opravou trvající do brzkých ranních hodin). Zcela vyjímečně jsme do KD Máj  dorazili včas a bez dlouhého hledání (můj orientační nesmysl byl potlačen).

4 zdi se tentokrát  rozdělili na dvě poloviny, na začátku vystoupil Hynek se Zuzkou a později Pytrísek s Petrem. Rozhodně si tím ale neubrali na kráse. První polovinu tedy mohu soudit jen zlehka a spíše ze zvukové zkoušky, druhá zpříjemnila celý večer.

Celý pořad vycházel velice pestře. V mezičase se na pódiu vedle 4zdí objevili dva baviči – jejich lehce rozladěné pojetí „Skákal pes“ bylo vskutku originální. Zážitek navíc obohatila Líza de Mye a jako rozená herečka vběhla na pódium v pravý okamžik a od diváků právem sklidila velký aplaus. Druhá polovina patřila jejím páníčkům a když Líza pochopila, že její exhibice právě skončila, odebrala se ke gaučingu do šatny.

Epy de Mye hrála jako o život, jako každý koncert, na kterém jsem je měla možnost slyšet. Jejich skvělé hudební nápady a neskonale energií nabitá muzika, k tomu všemu přirozené vystupování, ze kterého máte pocit, že s těmihle lidmi jít posedět rozhodně musí stát za to.

Koncert zkrátka probíhal v báječné atmosféře. I když jsme měli původně spíš obavu o nedostatek repertoáru, Štěpán chytil vedle rýmy i povídavou, takže jsme nestihli vůbec nic. Ani se představit, ani poděkovat – takže ještě jednou díky všem!

 Magda

 

7. 3. 2009 Oblastní kolo Porty v Soběslavi

V sobotu jsme vyrazili na Portu do Soběslavi. Bylo to naše první vystoupení po zimní odmlce, takže jsme se docela těšili! Počasí bylo sice deštivé, ranní vstávání bylo spíše nesobotní, ale vidina nových zkušeností, kamarádů a radost ze zpívání byla silnější. Příjezd do Soběslavi byl trochu chaotický, nezvyklé sobotní vstávání bylo vidět na všech, kteří se pomalu do DDM sjížděli. I když společná šatna brzy rozproudila krev! Po dopolední zvukovce, která s jistou dávkou ironie byla přínosná i pro nás, jsme vyrazili obdivovat krásy Soběslavi (kavárna na náměstí fakt super!). Oběd byl výborný, i když bylo zcela jasné, že organizátoři tak chtěli vyzkoušet životnost kapel. S tak nacpanými břichy se fakt zpívat nedalo! Všechno vypuklo ve 14. hodin. My jsme zpívali jako třetí a musím přiznat, že se nám zpívalo hezky, atmosféra byla super, publikum milé a porota se také tvářila přátelsky.. Té se nakonec nedá nic závidět, protože každá z 15 kapel, které se sem sjely z celých jižních Čech, byla něčím zajímavá. Krásnou tečku za celým odpolednem udělala Epy de Mye. Příchod Pavlíny Jíšové (předsedkyně poroty) na pódium nás zanechal v klidu. Bylo nám jasné, že dobrých kapel jsme slyšeli dost. A konečně, my jsme si jen přijeli zahrát. Takže jsme celé vyhlašování vnímali jen tak, Lenča dokonce smskovala... O to větší překvapení bylo, když Pavlína ohlásila jako postupující do semifinále Porty do Řevnic vokální kapelu, složenou ze čtyř dam a jednoho muže.. To nás fakt zvedlo ze židlí!! (Dodnes mě překvapuje, že jsme vůbec v tu chvíli byli všichni v sále :-) No, rozdýchávali jsme to ještě v neděli na zkoušce... A tak uvidíme, jaké to bude v Řevnicích...

PS: Těch deset lahví Černé hory (cena pro vítěze) za nás vypili naši blízcí a příbuzní.... (aby měli také svůj podíl...:-)

Štěpán